TEST: Affinity Camper Van – díl 2 – jak se v něm bydlí přes den?

Díky společnosti CaravanCity jsme měli možnost podrobit našemu detailnímu testu výjimečnou vestavbu Affinity Camper Van. Po představení a prvních dojmech jsem se podělil o zážitky z jízdy a komfortu. Dnes se podíváme na to, jak se v Affinity bydlí během dne.

Sezení aneb výjimečný přední salón

Netradiční lavice předního salónu Affinity

A začneme hned jedním z trumfů, který dělá Affinity tak výjimečným. A tím je přední salón. To, co zaujme na první pohled hned po vstupu do vozu, je netradičně tvarovaná lavice. Ta může skrývat rozkládací palandu (to byl náš případ), jednolůžko, případně být pevná bez možnosti rozložení. Zajímavá je také z jiného důvodu, a tím je nezvyklá šířka. Zatímco u běžných vestaveb si na zadní lavici vedle sebe dva dospělí pohodlně nesednou, tak v Affinity je sezení pro dva naprosto bezproblémové (pro představu o rozměrech viz fotografie se dvěma dětskými sedačkami). Výrobce si mohl dovolit tento luxus právě díky netradičnímu půdorysu.

Dalším komfortním a nezvyklým prvkem je poměrně rozměrná polička pod oknem předního salónu. Hloubka této poličky je taková, že sem lze pohodlně odložit například knihu a nebude překážet na stole. Kromě toho lze v tomto místě nalézt dva držáky na nápoje a bezdrátovou indukční nabíječku na mobilní telefon. Ta je navíc chytře pogumovaná, takže po ní telefon neklouže. Dovedu si tedy představit nabíjení i za jízdy například po dálnici. Pochopitelně nechybí ani USB zásuvky či zásuvka na 220V. Námi testovaný vůz byl vybaven palubním měničem napětí, a tak jsme tuto zásuvku využívali pro provoz notebooků.

Stůl tak akorát

Stůl je pevný a nenabízí možnost rozkládání, ale jeho velikost je, řekl bych, tak akorát. Není ani moc malý, že by to vadilo, nebo moc velký, že by překážel. Výrobce zvolil velice rozumné kompromisní rozměry, kdy lze kolem stolu pohodlně projít, ale zároveň na něj lze bez obtíží dosáhnout z otočené sedačky spolujezdce. Rozměry byly určitě voleny i s ohledem na možnost složení stolu pro jízdu do kapsy v poličce pod oknem.

Přední sedačky z integrálu

Co určitě stojí ještě za zmínku jsou přední otočné sedačky. Model použitý v Affinity je totiž ten samý, se kterým se setkáte v integrovaných vozech. Bezpečnostní pásy tak nejsou tažené z B sloupku karoserie, ale jsou součástí opěradla. To v praxi znamená, že při otáčení sedačky neřešíte „plandající“ pás na sloupku, který má vždy tendenci zaháknout se za područku. Na druhou stranu sedačku je zase potřeba o něco opatrněji otáčet, protože na opěradle je plastový díl se vstupem pro pás. Ten může při neopatrném otočení sedačky zanechat černou stopu na plastovém krytu B sloupku případně roletek bočních dveří.

Koupelna

Koupelna je v Affinity umístěna v pravé zadní části vozu. Jedná se o koncept omyvatelné místnosti se sklápěcím umyvadlem a skříňkou dovedně skrytou ve stěně za zrcadlem. Vstupní dveře jsou pak chráněné proti stříkající vodě dvoudílnou plastovou zástěnou, která jednak zabraňuje tomu, aby do spár dveří zatekla voda, a zároveň vytváří suchý prostor, kde lze mít i během sprchování zavěšené ručníky. Docela hezký nápad. Jen je nutné s užším dílem zástěny zacházet maličko opatrně, neboť trochu nešťastně vystupuje do prostoru a je zde riziko, že jej člověk nechtěně vyvrátí nesprávným směrem. Údajně v tomto místě by mělo dojít v budoucích modelech ke konstrukčnímu vylepšení.

Co se týče praktické využitelnosti koupelny, tak za vše bude asi hovořit hodnocení Vanistky, která prohlásila, že na rozdíl od našeho Summitu (s fakt velkou překlápěcí koupelnou!) se zde mohla konečně pohodlně osprchovat. Já jsem byl při hodnocení maličko zdrženlivější, ale je pravda, že sprchování zde nečinilo žádný problém ani mně (při výšce přes 185cm).

Na co se musí maličko zvykat, je vyklápěcí umyvadlo. Což o to, je provedeno moc hezky, na plynových vzpěrách, a i vodovodní baterie patří k těm lepším, co jsem ve vestavbách viděl. Trochu otravné ale je ho neustále sklápět a vyklápět, pokud chcete využít toaletu. Je to ale asi spíše o zvyku a my jsme rozmazleni překlápěcí koupelnou, takže bych to neoznačil za problém. Spíše jen věc, na kterou si holt člověk musí zvyknout.

Odvětrání koupelny je pak řešeno střešním oknem s ventilátorem. Ten nabízí dva režimy – odtah ven, foukání směrem dovnitř. Narozdíl od Maxxfanu v kuchyni (viz dále) je bohužel tento způsob odvětrávání poměrně hlučný.

Vaření

Kuchyňský blok

Kuchyňský blok umístěný za lavicí předního salónu má něco do sebe. Nabízí totiž docela prostornou pracovní plochu, která navíc umožnila použití poměrně rozměrného dřezu. Vaření i mytí nádobí se tak stává poměrně pohodlnou disciplínou. Sympatická je také velmi prostorná lednice od Dometicu. Jednalo se o typ s LCD displejem a ovládacím kolečkem. Proč zmiňuji ono kolečko pochopíte záhy…

Kuchyň do tvaru písmene L má velkou výhodu v pracovním prostoru. Dřez umístěný v rohu není vlastně vůbec špatný nápad. Co nás ovšem párkrát vypeklo, byla tato poloha dřezu v kombinaci s umístěním lednice. Menší postavy se totiž budou mít tendenci o linku opřít, když se budou naklánět blíže k dřezu, nebo sahat do horních skříněk. A v ten okamžik nechtěně zmáčknou ovládací kolečko lednice. Opakovaně se nám tak stalo, že Vanistka nedopatřením lednici vypnula.

Odvětrání

Tím, že je varná deska umístěna vlastně téměř přesně uprostřed obytného prostoru, bylo nutné nějak řešit odtah par. Konstruktéři jej vyřešili instalací střešního ventilátoru Maxxfan s dálkovým ovládáním. Moc praktická věc, kterou jsme často používali. Stačilo nastavit na 10-20% výkonu a větrák se postaral o vše potřebné, a to naprosto bez jakéhokoli hluku. Věřím, že i v teplých měsících bude Maxxfan parádním společníkem na cestách, a to nejen v souvislosti s vařením.

Kuchyň a úložné prostory

Téma, které určitě bude diskutované v kontextu netradičního půdorysu, budou úložné prostory. A to zejména u varianty s rozkládací lavicí. Ta, pokud je jí auto vybaveno, zapříčiní, že v kuchyňském bloku je k dispozici v zásadě jen jedna skříňka, a to úplně v dolní části. Zbytek prostoru zabírá právě rozkládací lůžko.

Na první pohled to může působit naprosto nedostatečně, protože člověk je prostě zvyklý na to, že vše k vaření, je prostě v kuchyni. A i já jsem měl první den dva pocit, že je toho místa na kuchyňské potřeby strašně málo. Ale čím více jsem se s vozem sžíval (a opouštěl zažitou představu, že kuchyňské náčiní je v kuchyni), tím více jsem si dokázal představit jiné uspořádání. Hned přes uličku je praktická zásuvka a pod ní skutečně prostorná skříňka s poličkami. Sem by se určitě veškeré nádobí a další náčiní bez problémů vešlo. Stejně tak horní skříňky nad linkou případně naproti přes uličku dokáží poskytnout dostatečný prostor pro zásoby.

Vychytávky v kuchyni Affinity

Designéři Affinity pak ještě vymysleli dvě vychytávky, které jsem v kuchyni moc oceňoval. První je již v předchozím článku zmiňovaná posuvná postel. Lze ji jednoduchým grifem (zatlačí se směrem dozadu) odsunout o cca 15cm a v ten okamžik je v kuchyni prostoru na rozdávání. Druhým hezkým nápadem je hluboký úložný prostor vedle lednice, který spolehlivě poslouží pro bezpečný převoz dvou až tří PET lahví. Nad ním pak je ještě jedna hlubší polička, kam jsme dávali roli kuchyňských papírových utěrek. Detaily, ale hodně praktické!

A pokud byste přesto chtěli mít zásob více, než se vejde do kuchyně, tak je tu poslední trik. Garáž je totiž z prostoru kuchyně také poměrně dobře přístupná. Jednak je postel vybavena plynovými vzpěrami, a tak zvednout matraci s roštem není nijak obtížné, a pak jsou tu dvířka do garáže. Ta primárně slouží k tomu, aby bylo možné převážet delší neskladný náklad (například kolo). Nicméně tato dvířka jsou tak snadno otevíratelná, že si dovedu představit, využívat tuto část garáže třeba jako spíž.

Úložné prostory v Affinity

Horní skříňky

Úložné prostory v kuchyni jsem popsal velmi podrobně výše, takže teď už jen stručně ke zbytku vozu. Horní skříňky působí na první pohled ne příliš rozměrně. Nicméně jen co se otevřou dvířka (všechna s plynovými vzpěrami), objeví se prostor, který zaujme zejména svou hloubkou. Pro představu – do takové typické horní skříňky jsem dal jeden notebook s taškou s veškerou kabeláží, jeden bez tašky (rovněž s kabeláží), kufřík s kamerou a příslušenstvím, a ještě zbylo docela dost místa na další věci. A takových skříněk je v autě devět.

Menší horní skříňky jsou na pravé straně vozu. Ty po otevření vypadají svými rozměry nepoužitelně, dokud ovšem nezjistíte, jak jsou hluboké. Nám posloužily k uskladnění čajů, kávy, sušenek a dalších potravin.

Skříňky v uličce

Samotnou kapitolu tvoří skříňky do uličky a následně šatní skříň. Ty působí úplně jako komoda a skříň z nějakého designového bytu. Otevřete dvířka a za nimi se skrývá sada poliček, případně tyč na ramínka s prostorem, že by se sem vešel téměř dlouhý kabát. Moc hezké!

Ach ty úchytky

Tady je ale přeci jen jedna věc, kterou bych Affinity vytkl. A tou jsou použité úchyty na dolních skříňkách a zásuvkách. Mají standardní ovládání, jako všude jinde – tzn. po zmáčknutí se odjistí skříňka a vyskočí držátko, za které se má skříňka nebo zásuvka otevřít. Zavřete, a čudlík zpátky zajistíte. Až potud dobré. Jenže dvířka skříněk jsou ještě jištěna druhou západkou, jejíž odpor je potřeba překonat. To znamená, že za dvířka (resp. madýlko) je potřeba trochu víc zabrat. Problémem je, že ta držátka jsou hladká a mají jen poměrně malé vybrání. Takže pokud má člověk například trochu mokré ruce od nádobí, skříňky a zásuvka se neotvírají úplně snadno. Možná to byla jen věc nějakého seřízení vnitřní západky, ale několikrát jsme na tento problém narazili a bylo to lehce otravné.

Průběžné hodnocení

Affinity je natolik výjimečné auto, že hodnocení spaní (a zejména unikátní palandy) si zaslouží samostatný článek, na který se můžete těšit už brzy. Dnes zakončíme pouze průběžným hodnocením „denního“ použití této obytné dodávky. A nebude to hodnocení bůhví jak dlouhé. Půdorys si z pohledu denního užití zaslouží prostě jedničku. Tečka. Bez debat. A ty otravné západky a „madýlka“ na skříňkách? Ty půjdou jistě seřídit…