To, že v obytných dodávkách nejčastěji narazíte na plynové, kombinované plyn+elektřina nebo naftové topení, je věc všeobecně známá a bylo na tohle téma napsáno už leccos. Jaké jsou ale možnosti, když už máte plyn a strašně, ale opravdu strašně, vás nebaví výměna plynových lahví? To je téma, které mi vrtá hlavou už od prvního dne, kdy jsme naši vestavbu Pössl Summit 600 Plus vybírali. A dodnes vlastně nejsem rozhodnutý, jak (a jestli vůbec) tuto věc řešit.
Čím topíme a proč zvažujeme změnu?
Když jsme vybírali naše auto, tak jsem byl víceméně od začátku skálopevně přesvědčený, že chci dieselové topení. Člověk nic neřeší, naftu má s sebou pořád, a na vaření vystačí s malou plynovou lahví hodně dlouho. Jenže… Pössl svůj model Summit s dieselovou trumou prostě nenabízí. Nelze. Tečka.
Summit se nám ale tak líbil, že jsme do něj šli i přes tento – z našeho pohledu – nedostatek. Místo toho jsme vybrali tedy alespoň kombinované topení plyn+elektřina. S dětmi přeci jen nezřídka navštěvujeme kempy či stellplatzy, kde je elektrická přípojka. Tím lze významně omezit spotřebu plynu, a tedy prodloužit interval výměny plynové láhve.
Co mi tedy na stávajícím způsobu nevyhovuje? Těch důvodů je hned několik, ale v zásadě mají jednoho společného jmenovatele. A tím je nutnost mít neustále alespoň orientační představu o tom, kolik v lahvi zbývá plynu a mít plán, jak to řešit, když dojde. Proč je to pro nás takový problém? Vždyť existuje řada způsobů, jak si život s plynem usnadnit (moc hezky to sepsal Martin na svém webu silverontheroad.com). Tak tedy popořadě…
Důvod 1 – když to jde, vozím jednu lahev
Snažím se co možná nejčastěji vozit právě jednu lahev. Primárním důvodem je doložnost. I když Summit nabízí prostor pro 11kg a 5kg nádobu, tak preferuji místo té 5kg lahve volný úložný prostor a méně váhy s sebou.
Tím, že jezdíme primárně jaro-podzim a máme kombinaci Trumy plyn+elektřina, tak stále jedeme na první lahev (a že už jsme v autě nějakých pár desítek nocí naspali). Ale teď jsme přesně v tom okamžiku, kdy očekávám, že plyn dojde každou chvíli, a tak jsem nucen vozit 5kg láhev jako rezervu.
Důvod 2 – obtížné měření zůstatku
Způsobů, jak změřit zbývající množství plynu v lahvi je celá řada. Ty pohodlné jsou typicky založené na ultrazvuku a s kompozitní lahví, kterou používáme my kvůli doložnosti, prostě nefungují. Pevně instalovaná váha? Naprosto nevěřím tomu, že váha umístěná natrvalo pod lahví, která je pásky chycená ke stěně boxu, bude měřit alespoň orientačně přesně. A to pomíjím fakt, že umístit novou těžkou lahev přesně tak, aby váha ukazovala aspoň přibližně správně, nebude nejlehčí operace. A tím se dostáváme k dalšímu bodu…
Důvod 3 – obtížná manipulace
Plné lahve nejsou lehké a obecně s nimi není úplně snadná manipulace v příslušném boxu v garáži auta. Ale v případě Summitu se k lahvím může obzvláště špatně. Dvířka boxu se otevírají směrem do prostoru garáže. To si fakt někdo musel hodně usnadnit práci, že to vymyslel takhle… …nevhodně.
Důvod 4 – problematická výměna v zahraničí
Systém plynových lahví, jejich záloh a výměny je v rámci Evropy nejednotný. Pokud chce člověk na delší cesty, tak tohle je další komplikace.
Jaké varianty zvažujeme?
Cest, nad kterými přemýšlím, je hned několik. Od varianty přestavby na naftu, po variantu neřešit a žít dál s plynem ve stávající podobě.
Řešení 1 – nafta
Nejpohodlnějším a tedy i cenově nejdražším řešením je přechod na dieselové topení. Vzít stávající Trumu a vyměnit ji za její naftovou variantu, případně použít čínskou levnější kopii (dle zkušeností známých je to fakt téměř dokonalá kopie Trumy, akorát soudruzi se rozhodli udělat vlastní řešení odvodu spalin a kvůli tomu je topení poměrně hlučné).
Vzhledem k tomu, že v zimě zatím nijak moc často nejezdíme, přijde mi tato varianta zbytečně drahá. I při případném odprodeji naší stávající kombinované Trumy mluvíme o nákladech v řádu desítek tisíc Kč.
Řešení 2 – plynová nádrž
Jako hodně zajímavá alternativa mi přijde instalace pevné plynové nádrže. S ohledem na doložnost bych využil hliníkovou nádrž ve tvaru původní lahve umístěné do prostoru stávajícího boxu a z něj pak vyvést plnicí hrdlo do zadního nárazníku. Tím se vyřeší problém nepohodlné výměny a možnosti doplňování plynu v zahraničí. Cena takového řešení je znatelně nižší a z pohledu doložnosti jsou to nízké kilogramy navíc. S tím se za to pohodlí dá žít.
Řešení 3 – žádné řešení
A poslední řešení, které je nejlevnější a nejsnazší, je neřešit nic. Zkrátka smířit se s výměnou plynových lahví. Zvážím-li ušetřené náklady na přestavbu, tak se dá lahev měnit klidně i častěji, než je nutné. Pořád to bude levnější. 🙂
Pro jakou variantu se nakonec rozhodnu?
V tuto chvíli nejvíce váhám mezi plynovou nádrží a ponecháním stávajícího stavu. Spíš se, i vzhledem k dodatečným nákladům, kloním k variantě nic neřešit. Na náš současný režim fungování je to asi dostačující, případně před delší cestou prostě vyměníme lahev za novou bez ohledu na to, jak málo/moc plynu ještě zbývá a je vyřešeno. Pokud se pak naše cestovní návyky v budoucnu změní, tak potom bude na čase začít přemýšlet znovu.