Vánoční svátky a konec roku pro nás byly ve znamení neobvyklého zážitku. Díky společnosti Hykro jsme měli možnost zažít spoustu nového. Jednou z takových věcí pro nás byla příležitost strávit týden ve společnosti velmi prostorného polointegrovaného obytného vozu Carado T448. Jak se nám v něm bydlelo? Jak se s takhle velikým autem jezdilo? A co se na něm podle nás vůbec nepovedlo? O to všechno se s vámi podělím v obvyklé detailní sérii článků.
Auto jsem již stručně představoval v samostatném povídání (Carado T448 (2020) – představení a první dojmy), a tak se dnes pojďme podrobněji podívat na naše praktické zkušenosti.
Jízda
Standardní „povinné“ údaje o rozměrech auta jsem s vámi už nasdílel v předchozím článku, a tak si pojďme před zkušenostmi s bydlením krátce popovídat o tom, jak se s bezmála 7,5m dlouhým autem jezdí. Vlastně dobře i špatně.
Kde se jezdí s Caradem dobře?
Co se mi na jízdě líbilo bylo pro mě překvapivě dobré naladění podvozku. Žádná houpavá jízda, žádná nejistota v řízení. V tomhle ohledu se s autem jelo velice dobře a vlastně během dálničních přesunů člověk i kolikrát zapomněl na to, že veze věc skoro o 1,5m delší a bezmála 30cm širší než obvykle. U dálničních jízd je možná o maličko více slyšet hluk od podvozku, ale to také mohlo být snadno způsobeno obutými pneumatikami pro zimní provoz.
Příjemná byla nakonec i cestovní rychlost. Zapůjčené Carado T448 se 140k motorem dokázalo bez větších problémů držet 120-130km/h rychlost nastavenou na tempomatu a na konci cesty (celkem jsme s ním najeli 1600km) se na palubním počítači objevila průměrná spotřeba 11,4l. Vzhledem k tomu, že jsem opravdu nejel nijak úspornou jízdu, to nepovažuji za vůbec špatný výsledek.
Kde se jezdí s podobnými auty hůře?
Tahle kapitola není vůbec o Caradu. Ta je o velkých obytných autech obecně. Jízda na dálnici je s nimi v pohodě. Ale jakmile zamíříte do centra měst, na parkoviště u obchodů, nebo do kempu s užšími uličkami, už to začíná být o dost jiné, než s „malou“ vestavbou. Každému asi dojde, že je potřeba více sledovat zrcátka kvůli šířce vozu, nebo že je potřeba si více najíždět do zatáček, či dávat pozor při odjíždění od překážky na vybočující dlouhý zadní převis nástavby. To je asi v pohodě a potýkat se s tím člověk bude nejčastěji až při manévrování na místě. Ten adrenalin se ale skrývá po cestě na to finální místo.
Co tím myslím? S takto rozměrným autem je totiž potřeba přemýšlet o dost víc dopředu, než s vestavbou. Zatímco u naší 6m dlouhé dodávky běžně vjedu na parkoviště a pak teprve řeším, kde najdu místo a jak se tam vymotám, tak u obytného vozu podobných rozměrů, jako mělo naše Carado, je potřeba přemýšlet o dost dříve. Už když jedu kolem parkoviště, tak hledat, zda je tam dostatek místa. Zda se u vjezdu za závorou vytočím. Jestli se dokážu dostat do úzké výjezdové uličky. Co se stane, když někdo zaparkuje na protějším stání, které je zrovna teď volné atd. Například v Mariboru jsme vynechali poloprázdné parkoviště, protože jsem měl obavu, že bychom se za závorami nebyli schopni vytočit.
Tohle je prostě vlastnost velkých obytných aut, kterou je potřeba mít na paměti, když si takový vůz člověk kupuje nebo půjčuje. Nicméně je také jasné, že s postupem času a s rostoucí praxí už člověk také získá lepší představu o tom, co si může a co nemůže dovolit.
A jak se jezdí s Caradem?
Když se ale vrátím zpátky ke Caradu, tak ne vždy byly rozměry překážkou. Například na jednom parkovišti u obchodního centra jsme velice ocenili polointegrovanou konstrukci a rozumnou výšku 2,8m. Ono parkoviště totiž mělo u vjezdu instalovanou bránu, která neumožňovala vjezd vozům s výškou nad 3m.
Co bych ještě u tohoto modelu Carada vyzdvihl, tak to je přítomnost bočního okna na pravé straně auta za B sloupkem vozu. Z mého pohledu je to extrémně užitečná věc z pohledu bezpečnosti jízdy, kdy při dávání přednosti v jízdě má řidič přehled i při nevhodném úhlu křížení silnic. Překvapilo mě, že poměrně hodně polointegrálů od nejrůznějších výrobců na tomto místě okno nemá. Když jsem jezdil se Sunlightem V60, tak mi dost často výhled mírně vpravo vzad chyběl. U Carada to nebyl problém, i když jsem zapomněl roztáhnout záclonky. Chválím!
Komfort bydlení
Jestli jsem byl v testu úzkého polointegrálu Sunlight V60 ohromen prostorností ve srovnání s běžnou vestavbou, tak u „plnotučného“ polointegrálu Carado to samozřejmě platí také. Ale pocitový rozdíl „štíhlý“ polointegrál s šířkou 216cm vs. velké Carado o 16cm širší už není překvapivě tak znatelný.
Ono je to dáno do značné míry tím, že všechny funkční celky jsou zde prostě větší. Velký stůl, obrovská postel, prostorná kuchyň a lednice… Větší prostornost vozu ve srovnání s úzkým polointegrálem tak na první pocit člověk až tak nevnímá. Ale jakmile jsme chtěli hrát rozměrnou deskovou hru, nebo potřebovali sušit věci z koupání, tak to byla úplně jiná písnička. To jsme si nad tím dostupným prostorem vyloženě libovali.
Stejně tak úložné prostory jsou z našeho pohledu naprosto bezedné. Když jsem Carado vyklízel před vrácením do Hykra, tak jsem zjistil, že jsme na cestě měli s sebou věci, které naplnily dva plné zavazadlové prostory Octavie Combi. A v Caradu to nebylo skoro poznat. Garáž byla prázdná, dvě velké skříňky pod zadním lůžkem poloprázdné, stejně tak horní skříňky u předního sezení. Vzhledem k tomu, že Carado T448 má v základu doložnost přes 600kg, tak toho můžete reálně vézt opravdu hodně!
Průběžné hodnocení
Z pohledu jízdy a komfortu si Carado T448 na nic nehraje. Je to typický zástupce velkých polointegrovaných aut, se kterými jsou dlouhé přejezdy pohodlné a poměrně rychlé, a se kterými si na druhou stranu užijete trochu adrenalinu při manévrování na stísněnějších místech. Ale jakmile zaparkujete, tak vám na oplátku dají komfort bydlení ne nepodobný tomu domácímu. A to není vlastně vůbec málo…
Příště pokračujeme dalšími zkušenostmi se spaním, vařením, nebo předním sezením. A jako vždy nebudou ani chybět hodnocení dětí a Vanistky.
