Až doteď jsem se intenzivně věnoval seriálu na téma spaní rodiny v obytné dodávce. To byl asi hlavní určující faktor v průběhu našeho výběru. Zvolený způsob spaní dost omezoval výrobce, ze kterých jsme mohli vybírat. Vzhledem k tomu, že jsme vybrali zdvihací stanovou střechu, bylo rozhodování poměrně dost jednoduché. Totiž firem, které tohle standardně nabízí, není zas tak moc. Ty, které jsem zkoumal nejvíce, byly v zásadě rodina Pössl a spol (to znamená Pössl, Globecar, Clever Vans a Roadcar), Vantourer, Westfalia a Hymer (pod značkou Hymercar). A pak mi ještě česká Adria nabídla, že by byli schopni udělat dodatečnou montáž stanové střechy jako zákaznický projekt. A ke konci výběru jsem ještě chvíli zvažoval českého výrobce KRS. Takže tohle byly zhruba značky, ze kterých jsme vybírali. Co jsme teda od auta chtěli?
Úvodní požadavky na obytnou část auta
Základem byla stanová zdvihací střecha. Důvody, proč právě tenhle způsob spaní, jsem popsal poměrně podrobně nedávno v samostatném článku o spacích střechách. Stručně a jasně – přes veškeré nevýhody, jako je zejména vysoká hmotnost a omezená izolace v případě zimy, je to prostě jedna místnost navíc.
Dalším požadavkem byla pokud možno co nejnižší pohotovostní hmotnost. Jako fakt co nejnižší. Každé kilo se počítalo. Proč? Budeme v dodávce čtyři, někdy budeme chtít kola a prostě ta zdvihací střecha važí fakt dost. Takže bylo potřeba hledat takové auto, které má v základu pohotovostní hmotnost hluboko pod 3 tuny. Tady jsme trochu naráželi na to, že ne úplně všechny firmy mají na internetu v cenících k dispozici váhy jednotlivých doplňkových komponent a i co se týče pohotovostní hmotnosti výchozího modelu, tak je to občas taky trochu zamlžené (není zcela jasné, co tam započítané je a co ne – to je taky jedno z poměrně obsáhlých témat, které možná někdy v budoucnu rozepíšu trochu více do detailu). Z toho vyplynula i délka auta – jednoznačně 6m. Je to rozumný kompromis mezi prostorem a hmotností.
Dalším požadavkem při počátečních úvahách byla raumbad (neboli koupelna v chodbičce mezi kuchyní a záchodem). Nejsem úplně drobeček a po zkušenosti s poměrně skromnou pevnou koupelnou ve Vantoureru jsem byl přesvědčen, že tohle je pro mě a obytnou dodávku jediné použitelné řešení. Docela jsem se ve svém úvodním odhadu mýlil. Jakmile jsem vyzkoušel „překlápěcí“ koupelnu (německy Schwenkbad nebo také Klappbad), tak jsem názor rychle změnil. Tahle změna nám výrazně rozšířila paletu modelů, ze kterých se dalo vybírat. Řada výrobců totiž spolu se zavedením „překlápěcích“ koupelen od koupelen v chodbičce úplně ustoupila (například Adria ve svém modelu Twin).
Topení jsme chtěli v úvodu jednoznačně naftové, nikoli plynové, tak jak je víceméně standardem ve všech modelech (světlou výjimkou je Vantourer, který staví svou konkurenční výhodu na obrovském zavazadlovém prostoru, kde nemá umístěné žádné plynové bomby). Jednak odpadá nutnost vozit s sebou velkou a hlavně těžkou lahev (nebo lahve), naftu máte pořád v nádrži, takže vám auto nepřestane topit v nejméně vhodný okamžik a navíc není potřeba v běžném provozu řešit plnění plynu. Na vaření máte totiž spotřebu minimální a lahve vám nezabírají tolik místa a naubírají tolik sledovanou doložnost.
K naftovému topení jsme pak chtěli ještě přihodit možnost provozu na elektřinu, neboť počítáme s tím, že budeme často v kempech.
Co se týče kuchyňského vybavení, tak tam byla požadavkem kompresorová lednice, protože jsme nechtěli vozit plyn. A navíc mi prostě kompresorová lednice přišla lepší. 🙂
Další nutnou součástí výbavy bylo třetí rozkládací lůžko. Jsme si vědomi, že zdvihací stanová střecha není úplně do každého počasí a nebo také není vhodné rozkládat ji na každém místě (budí zbytečně pozornost), a tak chceme pro takové případy spát všichni dole.
Vzhledem k tomu, že budeme v autě existovat čtyři, je nezbytností mít v rámci předního sezení rozkládací stůl s otočnou částí. Jedině tak má šanci člověk na místě spolujezdce najít u stolu místo. Zní to možná jako samozřejmost, ale ne u všech obytných dodávek je takový stůl v základní výbavě.
A poslední z větších věcí byl elektrický nástupní schůdek u posuvných dveří. Opět bacha, ne u všech obytných aut nebo dodávek je tohle standard. Je pravda, že z pohledu doložnosti by byl asi výhodnější nějaký hezký skládací plastový schůdek, ale vzhledem k dětem je tohle prostě asi lepší varianta (i když beru, že je to takových 10kg navíc).
A pak už byly na pořadu dne jen drobnosti. U těch jsme se snažili držet pravidla, že co tam není z výroby, tak se může obtížně dodělávat. Takže jsme chtěli:
- Nějaké dodatečné zásuvky (hlavně USB a 230V u sezení, zejména kvůli notebooku),
- reproduktory audio soustavy do obytné části,
- DAB anténa pro příjem digitálního rádia.
Zvažovali jsme ještě přípravu na soláry, ale se zdvihací střechou je montáž panelů trochu specialitka a prodejce nám říkal, že instalace přípravy na solární panely z výroby v tomto případě pracnost dodatečné montáže nijak nesníží.
Přípravu na televizi nebo satelit jsme rovnou zamítli. Jednak kvůli hmotnosti, ale hlavně cestování a dovolené mi nějak nejdou dohromady s televizí. A když už – v dnešní době wifi a online vysílání všeho možného….
Požadavky na auto
V zásadě nám bylo jedno, jestli auto bude Citroen Jumper, Peugeot Boxer nebo Fiat Ducato. Fiat sice bývá o něco dražší, ale některé věci má zase narozdíl od svých sourozenců v základní výbavě (například povedený držák na tablet, nebo USB zásuvku v přístrojové desce), a tak finální rozdíl v ceně není zas až tak smrtelný. Rozdílů Citroen vs. Peugeot vs Fiat je více, nicméně pro nás nakonec bylo rozhodování hodně jednoduché – byl to termín dodání. Zatímco na Citroen bychom čekali cca rok, tak na Fiat to byla doba poloviční. Ale teď už k požadavkům na auto…
Výkon motoru jsem původně požadoval minimálně 150 koní. To bylo v době, kdy ještě nevyjížděla auta s emisní normou Euro 6d temp. Tam byl pro mě favoritem Fiat, který dával 150 koní bez AdBlue. Jenže jak jsme vybírali a vybírali, tak vyjely modely 2020, u kterých došlo k zavedení motorů právě s touto normou. A to nám udělalo malinko čáru přes rozpočet, kdy jsme si museli vybrat buď 140 nebo 160 koní. A protože od těch 160 koní výše už je auto zase o něco těžší (je tam pár dílů jiných), slevili jsme z výkonu a řekli si, že 140 koní musí stačit.
Určitě tempomat, protiprokluz, airbag spolujezdce a zadní parkovací asistent. Bacha na to, základní ceny obytných dodávek („Cena již od“), které najdete ve všech materiálech, často nic z toho neobsahují! A pokud to chcete, počítejte s poměrně velkým příplatkem v řádu tisíců Euro. Nově se pak ještě letos v nabídkách výrobců dodávek objevily asistenční systémy, co známe z osobních aut – hlídání mrtvého úhlu, signalizace opuštění jízdního pruhu apod. Součástí tohoto paketu jsou i automaticky ovládaná světla a stěrače.
Nakonec i 16″ litá kola. Na těch základních 15″ plecháčích ta obytná dodávka vypadá trochu legračně a navíc má podvozek poměrně dost nízko nad zemí. Příjezdovky do kempů nebo na místa nocování nemusí být vždy úplně hladké asfaltky, takže pro jistotu, abychom chránili podvozek… …no… …jako… …ale tak jasně… Prostě je to fakt o hodně hezčí! Takže zkrátka prostě šestnáctky (i když proti základu to bylo +8 kg). 🙂
K těm 16″ litým kolům ještě dodatek… Výrobci Fiat, Citroen a Peugeot nabízí také možnost pořídit si tzv. heavy chassis. To obsahuje mimo jiné také 16″ kola, ale přidává i další věci a celkově je to tuším 40kg váhy navíc. A protože my hlídali každé kilo, tak jsme do toho nešli a zvolili jsme právě jen 16″ kola (co je heavy chassis a k čemu to je, o tom zase někdy příště).
Klimatizace! Je to až s podivem, ale opět „ceny již od“ velmi často neobsahují motorovou klimatizaci. Je to asi 18kg navíc a i cena je někde přes 1.000 Euro. Takže klimatizace určitě patřila mezi nutné požadavky. Ale z našeho pohledu stačí manuální. Ona totiž automatická hezky vypadá, ale dle zkušeností stejně moc přidané hodnoty proti manuální nemá. Důvodem je skutečnost, že prostor je dozadu do obytné části plně otevřený, a tedy nějakého úplného vychlazení a automatického udržování nastavené teploty se moc nedočkáte. Tudíž moc nám nedával smysl příplatek za automatickou klimu v hodnotě někde kolem 400 Euro.
A nakonec ještě drobnosti typu držák na tablet na přístrojové desce (ten je fakt bezkonkurenční), USB přípojka tamtéž, a to je asi z pohledu auta vše.
A pak pár věcí od prodejce
Výše popsané vybavení je dodávané výrobcem. Pak je ještě sada věcí, které dodatečně montuje až dealer (jako je markýza, rádio, nosič na kola nebo couvací kamera). To je ale výbava, jejíž výběr nás zatím ještě čeká. Víme, že tyhle věci chceme, ale co konkrétně to bude, to musíme ještě rozmyslet…
Co jsme nakonec koupili?
Už v prvním příspěvku jsem uvedl, že jsme nakonec objednali Pössl Summit 600 Plus. Tohle auto nakonec některé z výše uvedených požadavků nesplnilo. Co a proč jsme museli oželet, o tom až zase příště… 🙂
